Americký zdravotní systém na přelomu epoch

Dlouho se o zdravotním systému Spojených států příliš nehovořilo. Realita je však vzdálena představám o „americkém snu“. Vody rozvířil tragický incident, při němž zemřel ředitel největší zdravotní pojišťovny UnitedHealthcare. Co všechno za lidskou tragédií stálo? Jak se liší systém americké a české zdravotní péče? Na to jsme se zeptali Jany Ciglerové, redaktorky Deníku N, která od roku 2018 žije na Floridě a pravidelně o svých zkušenostech se zdravotnictvím a politickém dění v USA referuje.

• Jano, jak vnímáte rozdíl mezi americkým a českým zdravotním a pojišťovenským systémem?

Rozdíl mezi americkým a českým zdravotním pojištěním je markantní. Rozdíly by pro nás měly být varováním, abychom nakonec nedošli k americkému modelu. Americké zdravotní pojištění je většinově privatizovaný a komerční systém. To znamená, že pojištění zde není povinné ze zákona tak jako v Česku, ale je dobrovolné. Protože je provozují soukromé firmy, mají v naprosté většině případů přímý vliv na to, jakým způsobem jsou pacienti léčeni, jaké léky dostanou a naopak nedostanou, jaký způsob léčby se jim dostane a nedostane.

Když přijdete do Spojených států, musíte se zdravotně pojistit, protože pakliže se nepojistíte, tak si veškeré náklady musíte hradit z vlastní kapsy. A ty jsou v některých případech desetinásobně vyšší než náklady v Evropě, kdyby se za zdravotnictví platilo. Léky a procedury jsou násobně dražší než stejné léky a stejné procedury v Evropě od evropských lékařů.

• Vy jste pojištěná v Americe?

Jsem pojištěná na dvou místech, protože jsem komplikovaný případ. Jako novinářka mám speciální druh víza, které vylučuje příjmy ve Spojených státech. Novináři mohou mít příjmy jen v zemi původu, to znamená, že daně odvádíme v zemi původu. Takže si platím zdravotní pojištění v České republice. České cestovní pojištění je ve Spojených státech spíše úrazovým pojištěním, které nepokrývá běžnou zdravotní péči. Proto musím mít místní americké pojištění, které bych přirovnala k povinnému ručení u aut. Podle výše pojistného se odstupňuje výše úhrady s nutností spoluúčasti. Výše měsíčního pojistného se pohybuje v řádu stovek až tisíců dolarů. Z mé zdravotní pojistky vyplývá, že asi 20 % ceny výkonu musím platit ze svého. Nad rámec tohoto pojištění ještě musím platit limit 3 000 dolarů ročně. Nedávno jsem měla zlomenou ruku, operace stála asi 20 200 dolarů a na místě jsem musela zaplatit 1 200 USD, aby mi tu operaci vůbec provedli. Další následnou péči – například fyzioterapii musím z jedné pětiny doplácet, v přepočtu zhruba 600 korun za každou hodinu. Zdravotní péče tu je prostě nesmírně drahá.

• Co lidé, kteří si pojistku nemohou dovolit?

Výsledkem drahého pojištění je, že kolem 40 milionů lidí, což je ze 340 milionů obyvatel USA zhruba jedna osmina, zdravotní pojištění nemá. Ambici zlepšit situaci má Obamův projekt Affordable Care Act, přezdívaný ObamaCare, který umožňuje, že zdravotní pojištění je částečně dotované státem. Nějaké pojištění je nutné platit, ale stát pomáhá s jeho výší, a to podle příjmů. Trochu to odpovídá českému nebo evropskému systému. Tento typ pojistky se vztahuje na úhradu základní péče, která je omezená jen na některé výkony. Existuje mnoho léků a typů ošetření, které v rámci Medicare (ObamaCare), nelze předepsat a uhradit. Pacient dostane tu nejlevnější možnost léčby.

• V jednom článku jste psala, že náklady na ošetření, třeba úrazu mohou pacienta a jeho rodinu zcela zruinovat.

To je pravda, náklady na zdravotní péči po úraze mohou rodinu zcela zruinovat a je mnoho případů, kdy to tu rodinu opravdu zruinovalo. A také mnozí nemocní nepřežili, protože pojišťovna odmítla proplatit lék a nemocní se k léčbě nedostali. Podle studie PNHP zemře kvůli nedostatečnému pojištění v USA 45 tisíc lidí ročně, ale odhady lékařů hovoří o dvojnásobku. Pojišťovny mohou prodlužovat proces schvalování, takže se třeba onkologičtí pacienti schválení léčby nedočkali a zemřeli. Dokonce jsem mluvila s českým lékařem – kardiologem Janem Benešem, který pracuje v nemocnici na Univerzitě v Utahu a ten mi popisoval skutečné kazuistiky pacientů, kteří se léčby nedočkali. Lékaři o tom vědí, ale nemohou do schvalování úhrady zasahovat, tak to berou jako běžnou realitu. Pro něj jako lékaře, který je ve Spojených státech zaměstnaný 18 měsíců, to ještě tak běžné není.

Když se léčíte s rakovinou, tak je pojišťovnický přístup je strašně nefér, protože si pojištění celou dobu platíte, ale pak se pojišťovna rozhodne, že vám přestane hradit léčbu, protože už léčbu nepovažuje za proplácení hodnou z jakéhokoliv důvodu. Můžete se s ní soudit, ale když jste onkologická pacientka, tak vám jde o týdny a na soud nemáte čas.

• Evropští pacienti si neuvědomují výhody solidárního zdravotního pojištění. Téma v USA rozvířil mladík, který zastřelil ředitele největší zdravotní pojišťovny UnitedHealthcare.

Neobhajuji Luigiho, ale ráda bych vysvětlila situaci. Rozruch, který se strhnul po vraždě šéfa největší zdravotní pojišťovny upozornil na dlouho skrývaný problém. Mladík, který byl z dobrých poměrů a nikdy netrpěl nedostatkem ani špatnou zdravotní péčí, se jako novodobý Jánošík nebo Robin Hood stylizoval do postavy kladného hrdiny, který ale zavraždil. To znamená, že ho jako kladného hrdinu nikdy vnímat nesmíme, protože on vzal spravedlnost do vlastních rukou v zemi, kde fungují soudy. Poté se vyrojilo mnoho těchto případů a zdravotní pojištění se stalo celospolečenským tématem. Pak ale přišly prezidentské volby, které posunuly vnitropolitickou diskuzní náplň ve Spojených státech výrazným směrem jinam. Na Lougiho se tak trochu zapomnělo, ale jeho proces přijde. První stání v jeho procesu by mělo být začátkem léta.

• Myslíte si, že snahou současné politické garnitury bude tento stav nějak zlepšit, nebo spíš zakonzervovat?

Ministrem zdravotnictví stal Robert F. Kennedy junior, což je hodně zvláštní člověk, který má na mnoho věcí dost kontroverzní názory. A je otázka, jestli to může být v této situaci prospěšné, anebo ne.  On je připraven systémem otřást, ale nedokážeme nyní úplně přesně určit, s čím otřesení pomůže a zda to bude ku prospěchu americké veřejnosti, a s čím se mu otřást nepovede, přestože by to bylo ku prospěchu americké veřejnosti a s čím otřese a nebude to ku prospěchu nikomu. Má proti sobě velké konglomeráty jak farmaceutického, tak potravinářského průmyslu. Ty mají velmi silné lobby. Takže JFK jr. je velmi nepředvídatelný v důsledku svých radikálních názorů. Ostatně, jak dlouho on sám v na svém postu vydrží? Protože termín „velmi neortodoxní“ je nejdiplomatičtější, který jej vystihuje. Jeho vliv se teprve ukáže v následujících dnech. Je vakcinační skeptik, i když se při slyšení v Kongresu zavázal k tomu, že na očkování nesáhne. Členové Trumpovy administrativy však už naslibovali během přijímacích pohovorů různé věci, které v následujících dnech porušili. To znamená, že opravdu až ty následující týdny ukáží, co se Robert F. Kennedymu podaří a co je odhodlaný skutečně udělat a co byly jen řeči.

• Co byste ještě vzkázala do nitra českého zdravotního systému?

 Vždy se českých zdravotníků, kteří byli na praxi v USA, ptám na základě jejich amerických zkušeností, jaký je prostor pro zlepšení zdravotního systému v České republice? I když evropský systém pojištění je výrazně lepší pro celou společnost, tak prostor pro zlepšení tu je. Jestli si chceme zachovat zdravotní péči, tak, jak jí známe, nebo aspoň tak, jak jí známe, tak se na tom budou muset podílet více pacienti.  Třicetikorunový poplatek je to úplné minimum, co v Česku můžeme pro naše zdravotnictví udělat, naopak by ten poplatek mohl být vyšší. Pokud by se tohle podařilo prosadit v České republice, tak by to bylo ku prospěchu všem pacientům, kteří si nemůžou dovolit nadstandardní péči. Jsou lidé, kteří mají nadstandardní příjmy, ti si vždycky zaplatí soukromé kliniky a soukromé lékaře a o ty tu vůbec nejde. Ale jde tu, o většinovou českou populaci. A pokud se nezačneme se spolupodílet, pak může systém ekonomicky selhat.

• Jsou v USA stanovené standardy péče?

Ty zase určuje výše zdravotního pojištění.  Jakmile dáváte na pojištění tisíce dolarů měsíčně, tak máte opravdu královskou péči. To je to, co Američanům celý svět závidí. Ovšem za cenu toho, že k ní má přístup pouze malá skupina lidí.

• V ČR je problémem neochota definovat standardní a nadstandardní péči.

Přesně. Je to velká škoda, protože kdo si může zaplatit nadstandard, ať si ho zaplatí, budou to ostatně další peníze, který poplynou do zdravotnictví, které potom zpětně fungují i pro ty, kteří si zaplatit nadstandard nemohou.